1. Příprava zájezdu

"Kostarika je nejvyspělejší zemí Střední Ameriky, má nádhernou přírodu s mnoha národními parky, její břehy omývá moře na severu i na jihu, má kvalitní infrastrukturu a v ochraně přírody je celosvětově na špici." To jsme o této zemi četli předem, viděli v několika cestopisných pořadech a to byl důvod vydat se do Kostariky a připravit v ní zájezd. Nebudu se tu o Kostarice podrobně rozepisovat, ale vše se na místě ukázalo jako pravdivé. Teplé podnebí, přívětiví lidé a skvělá káva, asi jedna z nej na světě. Během zájezdu navštívíte 7 národních parků a rezervací a vykoupete se v Tichém oceánu na jižním pobřeží i v Karibském moři na severu. Zajdete na noční procházku do přírody s průvodcem, který vám ukáže, že i v noci je co pozorovat. Ranní plavba v loďce v pobřežních kanálech za probouzející se přírodou je také nevšedním zážitkem. My jsme viděli různé druhy ptáků, ale i menšího kajmana pár metrů vedle loďky.

Za zmínku stojí rafting na řece Pacuare, který jsme zařadili do programu. Tato řeka patří mezi ty nejlepší na světě pro rafting. Řeka stále teče velmi rychle s množstvím peřejí, které se v gumovém člunu s profesionálním kormidelníkem vcelku snadno zvládají. Člun navíc doprovází ještě jeden profesionální vodák na kajaku. Každý má vestu, přilbu a pádlo, které ale není až tak moc potřebné, neboť kormidelník si sám ví vždy rady. Peřeje se občas přelévají přes boky člunu, no se suchým tričkem do cíle doplout nejde. Jsou úseky, kdy je možné skočit do teplé vody a nechat se na vestě unášet mezi drobnými peřejkami. Vyvrcholením plavby je oběd, který hbitě připraví oba průvodci na břehu ze zásob, které si vezeme na lodi s sebou. Tortily se studenou rybou,  pomazánkou, množství zeleniny a ovoce – no sníst se to ani všechno nedá. Den s raftingem byl krásným zážitkem.

Pokud vás tato destinace zaujala, podrobně popsaný program zájezdu naleznete zde.

2. Návrat domů

Po dvou a půl týdnech v Kostarice jsme měli přeletět do sousední Panamy, tam strávit ještě týden a pak z Panamy odletět domů. Tak jsme měli zajištěné letenky. V den, kdy jsme měli přeletět, nás však na letišti v San José již do Panamy neodbavili. Právě od toho dne začalo platit nařízení, že do Panamy turisté již nesmí cestovat.

To byl již důsledek šířícího se covidu, byla polovina března 2020. Tak nezbylo, než se uchýlit do hotelu poblíž letiště a začít vymýšlet možné varianty návratu. Voláme do Air France (volal tam asi každý, protože jsme se dovolali asi po dvou hodinách neustálého zkoušení znovu číslo vytočit, bylo totiž stále obsazeno). Letecké společnosti již v tuto dobu umožňovali změnu zpáteční letenky pro všechny zakoupené tarify. To za normálních podmínek nebylo pro standartní tarify možné.

Tak jsme se dověděli, že nejbližší volný let je za 4 dny. To přesto, že do Kostariky létá denně Air France i KLM. Poletíme prý do Paříže, pak ale musíme přestoupit a pokračovat do Amsterdamu, protože z Paříže do Prahy je většina letů zrušena. A teprve z Amsterdamu poletíme do Prahy. No tak jo. A že potvrzené nové letenky nám přijdou během dne emailem. Do večera nic nepřišlo, tak znovu voláme na Air France. Naše letenky prý nebyly potvrzeny, protože mezí tím byly zrušeny další lety na trase Paříž – Amsterdam.
Další volný let z Kostariky je až za týden. Chcete ho rezervovat, ptá se paní?  Nevíme, necháme to na zítra. Ráno zase voláme, protože víme, že se situace s letenkami stále mění, lety se ruší, lidé mění spoje, tak se může zase něco uvolnit. Paní nám nabízí let již na zítra, ale přes americkou Atlantu. Máte Estu, ptá se (registrace pro bezvízový vstup do USA, bez toho nelze v USA ani přestoupit). Nemáme, ale můžeme ho mít, říkáme. Tak dobrá, sežeňte si ho a letíte zítra San José – Atlanta – Amsterdam – Praha.

Letenky obratem přicházejí na email. Teď spoléháme na dceru Elišku, která je doma v CK, že nám Estu obratem vyřídí. Syn Petr se právě vracel s klienty ze zájezdu v Karibiku. Eliška vše rychle zvládla a za několik hodin již máme Estu v emailu. Je třeba říci, že v té době již platilo nařízení, že do USA nesmí přiletět osoby, které během posledních 14ti dnů pobývali na území EU (kvůli coronaviru). My už naštěstí byli mimo EU 3 týdny. Poslední noc v Kostarice a letíme. Roušky máme již z ČR, ale na letu do Atlanty jsme sami, kdo je v letadle má. Z domova víme, že celý národ šije roušky, tak je nám divné, že je nikdo jiný nemá.

Na letiště v Atlantě jsem se chtěl už dávno podívat. Je to nejfrekventovanější světové letiště, téměř milión vzletů a přistání za rok. Hlavní americké přestupní letiště, domovské letiště Delta Airlines. Během špičky průměrně za 1 hodinu 85 letů přiletí a stejný počet odletí. Tři čtvrtiny jsou vnitroamerické lety.

Na letišti v Atlantě právě po chodbách instalují figuríny, které smrkají, kašlou a kýchají a k tomu nápis, noste roušky. Ty tu ale ještě téměř nikdo nemá. Na letu do Amsterdamu již pár lidí roušky má (nejsou to také Češi?). V Amsterdamu na letišti nezvykle klidno, většina letů po Evropě je již zrušena, mnoho obchodů na letišti je zavřeno. Z pěti dnešních letů do Prahy jsou také tři zrušeny. Ten náš naštěstí letí. Je pozdní večer, jsme v Praze, končí dobrodružný návrat ze Střední Ameriky. Doletěli jsme domů v hodině dvanácté.

3. Kostarická perlička

Jedeme do NP Tortuguero na severu země, začíná se stmívat, tak je třeba se poohlédnout, kde přespíme. U silnice je směrovka na nějaké nové ubytování 300 m daleko. Přijíždíme k němu, vypadá to jako 8 velkých garáží vedle sebe s plechovými vraty. Co to je? Vedle je malý domek, ze kterého přichází paní.

Ano, máme volno, můžete přespat. Autem zajedete do garáže a z ní se jde dále do pokoje s koupelnou. Garáž se zavírá zevnitř těmito tlačítky. A když půjdeme ven, jak to za sebou zamkneme? Proč byste chodili ven? No třeba do restaurace u hlavní silnice. Ale tam si zavoláte a jídlo s pitím vám sem dovezou. Ale my stejně budeme chtít jít ven. Paní za chvíli přinese dálkové ovládání vrat, ale má prý jen jedno, tak ho nesmíme ztratit. A stejně tomu nerozumí, proč ho chceme. Jdeme zaplatit, cena je příznivá a je to prý za 12 hodin, tedy pro nás od sedmi večer do sedmi ráno. Proč ráno jen do sedmi? Chceme být alespoň do osmi. Tak tedy dobrá, do osmi, ale ne déle. Zajíždíme do garáže, vynášíme kufry. Vedle manželské postele je pohovka ve tvaru „velké vlny“. Hodí se akorát na dva kufry, i když pro ně asi určena nebude. Na stolku je číslo do restaurace pro objednání a také nějaké kódy pro speciální TV program. No ne, kde jsme se to ubytovali? Začíná nám konečně svítat - proč byste chodili ven a máte to na 12 hodin - a ta pohovka …

Spalo se tu dobře, a i když bychom se sem s klienty do osmi „garáží“ asi vešli, zvolíme raději jiný typ ubytování.

Petr Schlindenbuch (starší)